Březen 2010

Konec světa?

30. března 2010 v 12:51 | Ketmara |  Z naší krypty
Co říkáte pokusům s urychlovačem v CERNu, které se konají dneska? Znepokojuje vás to nějak? Chystáte s ena konec světa? Zatím poslední zprávy: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/196216-velky-tresk-nehrozi-vedcum-v-cern-se-ztratily-paprsky.html

Paneláková romance

5. března 2010 v 14:48 | Ketmara |  Naše tvorba Poezie/Próza
Chodím na vysokou školu na obor tvůrčí psaní. Každý týden musíme napsat nějaký útvar, tak jsem si řekla, že bych se vás teď pokusila poděsit/pobavit dílem, které jsem stvořila, když bylo zadáno "humorná povídka" .

A nyní už dost keců...
...přichází....
...pohádka!

Paneláková romance
Za sedmero čističkami odpadu a sedmero obchodními centry, tyčil se do výše starý, polorozpadlý panelák. Nebyl to ale obyčejný panelák. Byl to panelák s regulovaným nájmem.
V prvním patře bydlela drbna Blažková, nevzdělaná stará panna beze špetky vkusu. Lakatošovi a Demeterovi, rodiny každá s pěti divokými dětmi, obývali patro druhé. Ve třetím patře přebývala krásná Anička Vránová, která tam bydlela s maminkou a pracovala v supermarketu přes ulici. Čtvrté patro bylo obydleno několika páry ve středním věku. Až někde v desátém patře dováděla své sousedy k šílenství partička studentů mezi nimiž vynikal mladý geolog Milan Noha. Zbytek obyvatel paneláku tvořily nezajímavé existence a důchodci.
Dny v našem vysokém paneláku s tenkými stěnami a regulovaným nájmem plynuly poklidně, Blažková vesele vymýšlela kontrafaktuální teorie, děti demolovaly veřejný majetek, Anička chodila každý den do práce a Milan zase do hospody.
Ale co se nestalo jednoho dne. Zrovna když se Anička vracela z večerní směny, našla nebohého studenta zbitého a nejspíš i namol opilého ležet na schodech do třetího patra. Jelikož to byla dívka křesťansky založená a slušně vychovaná, nemohla ho tam nechat. Do desátého patra by ho sama neodtáhla, tak ho alespoň dovlekla do svého bytu.
Milan vypadal jako mrtvý, za celou dobu neprojevil ani špetku zájmu o to, kde skončí jeho cesta po břiše přes kachličky, když se ho však Anička snažila vytáhnout na postel, zřejmě v posledním záchvěvu vědomí cosi nesrozumitelně zablekotal, objal překvapenou dívku a svalil se s ní do peřin. Jeho stisk byl pevný, Anička nevěděla co dělat, ale i tak byla dost unavená, tak se rozhodla, že vše vyřeší ráno, a spokojeně, poprvé ve svém životě, usnula v náručí muže.
Ráno ji probudil křik a zvuk tříštěného nádobí. Nebohá matka jí donesla hrneček s čajem a nyní spráskla ruce nad tím, co před sebou viděla.
,,A teď si ji, hošánku, pěkně vezmeš!"
Milan pomalu otevřel jedno oko, spatřil vedle sebe na posteli zcela oblečenou dívku. Otevřel oko druhé, spatřil její zcela oblečenou matku a v její řeči asi pětkrát zaregistroval slovo svatba.
Tak tenhle mejdan se opravdu nevydařil, řekl si pro sebe a udělal tu nejrozumnější věc, jaká ho v tu chvíli napadla - vzal nohy na ramena.
Od té doby už v paneláku nic nebylo jako dřív. Student se musel do svého pokoje plížit potichu po nocích, přičemž na chodbě obcházel spící starou Vránovou, která na něj čekala s válečkem. Lakatošovic děti za úplatek zvonily na Vránovic zvonek pokaždé, když se Milan pokusil přes den přiblížit k paneláku, Annina matka pak vždycky vytáhla dalekohled a začala sondovat po okolí. Jediný, kdo měl z celé situace nesmírnou radost, byla drbna Blažková, která až teď nabývala dojmu, že její život konečně dochází naplnění - byla předurčena k tomu, aby svým stejně postiženým kamarádkám a každému, kdo byl ochotný ji poslouchat, sdělovala ty zaručeně pravdivé a nejnovější informace ze života rodiny Vránových.
Tak to šlo den za dnem, Milan propadl alkoholismu, už se ani nevracel domů, jen vždycky počkal než ho vyhodí z hospody po zavíračce a ráno, hned jak otevřela, byl jejím prvním hostem. Bohužel všetečné dětičky spolu s všetečnou Blažkovou Milanův úkryt brzo odhalili. Bývalý nadějný geolog ani neprotestoval, když byl odvlečen zpět do bytu k Aničce. Po pár hodinách bohužel vystřízlivěl a když zjistil, že je zamčený v pokoji plném staromódního nábytku a s nějakým divným ukřižovaným chlápkem po stěnách, radši vyskočil z okna. Pád ze třetího patra by ho nejspíš nezabil, ovšem nevšiml si, že pod okny se nachází sbírka šrotu obou pochybných rodin z druhého patra. Demeterovi tam zrovna včera dotáhli nějaké kovové tyče.
Na druhý den jej objevila Aniččina matka když šla vyhodit odpadkový koš a okamžitě to s ní seklo. Sanitka ji odvezla do nemocnice, ze které už se nevrátila.
Ani Anička nedopadla lépe, tragická smrt jejího nastávajícího jí zlomila srdce. Zavřela se v pokoji a nikdo už ji nikdy neviděl, říká se, že zemřela žalem.
Jen stará Blažková vyšla z celého příběhu nepoznamenaná a pokud neumřela, vypráví tam příběh této nešťastné lásky až dodnes.

Dodatek:

Ba ne, všechno bylo jinak. Milan dopadl na nevyvezené pytle s odpadky a praštil se do hlavy. Udála se s ním změna, která bohužel byla nevratná - začal si myslet, že je motýl. Přivolaná sanitka jej už jenom mohla odvést do blázince. Matka Aničky nemohla přenést přes srdce tu hanbu, že její dcera spala s mužem v jedné posteli, a ten muž ji poté nepojal za ženu, a tak se rozhodla Aničku odvést na bezpečné místo do kláštera a pro jistotu se tam sama přestěhovala taky, aby na ni mohla dohlížet. Pokoj ve starém paneláku zapečetila a nikdo se nikdy neměl dozvědět pravdu.