Listopad 2008

Ovečka Shaun

23. listopadu 2008 v 12:56 | Anna Draculasharp |  Blbůstky pro zasmání
Ovečka Shaun, v originále Shaun the Sheep, je britský animovaný seriál, který se poprvé objevil v televizi v roce 2007 a je plný laskavého a inteligentního humoru (třeba jako když na ovci spadne strom). Údajně běžel i u nás, bohužel jsem to nijak nezaregistrovala a s touto roztomilou ovečkou jsem se seznámila až po shlédnutí DVD, které si sestřička půjčila od své kamarádky. Fanoušci seriálů s Wallacem a Gromitem ji znají z filmu A Close Shave, zahrála si i v epizodě Shopper 13. Líbila se tak, že se tvůrci v Aardman Animations rozhodli věnovat jí vlastní seriál, a tak vznikly dvě série Shaun the Sheep, každá po dvaceti sedmiminutových dílech.
A oč se v seriálu jedná? Shaun žije se svými kamarády ovcemi na jedné skotské farmě, která patří takovému nedůvtipnému troubovi. Jeho povinnosti, které se týkají chodu farmy víceméně přenechává ovčáckému psu Bitzerovi, jenž, i když svou funkci bere smrtelně vážně, je přece jen ovčí spojenec a oni ho vesele zneužívají a namáčejí ho do svých průšvihů :-)
Nejzákladnější postavy:
Shaun - hlavní ovce, je velmi inteligentní, iniciativní a vtipná
Bitzer - ovčácčký pes a trouba pro všechno, málokdy odloží zápisník s tužkou nebo píšťalku
Farmář - jak jsem už psala, ňouma s důvtipem na bodě nula a k tomu všemu vypadá jako zrzavý krtek
Shirley - megatlustoprdí ovce, celé dny nedělá nic jiného než se cpe, pročež jí ostatní musí odsouvat nebo odvalit, pokud jí chtějí někam přesunout. Slouží též dobře jako trampolína, úschovna nebo matrace.
Timmy - Moje nejoblíbenější ovečka. Benjamínek celého stáda, kromě toho, že je nejmenší a nejroztomilejší ze všech ho poznáte podle žlutého dudlíku v tlamce a oranžovým medvídkem v kopýtkách
Timmyho máma - Mamina číslo 1, na hlavě má natáčky
Prasata - V tomto seriálu zaujímají místo nejhorších sadistů a záporáků.
Kačer - Když už se někde vyskytne, vždycky to odskáče


A nyní moje nejoblíbenější díly :-D Přeju všem příjemnou zábavu.

















Zavři ten deštník!

11. listopadu 2008 v 22:58 | Ketmara |  Naše Fotky
A teď jedna vtipná fotka XD Schválně jestli poznáte, co je na ní špatně XD

Možná vám to místo přijde povědomé, jo, je to ještě z focení z Valdštejnské zahrady, Vera ji až teď někdy upravila a dala na internet :)

Čekání

3. listopadu 2008 v 23:53 | Ketmara |  Naše tvorba Poezie/Próza
No, není to taková ta klasická povídka, kde máte představení hlavních hrdinů, něco málo z jejich minulosti, nějaký děj, který se trochu zamotá a na konci se vše vyřeší. V literatuře jsme zorvna probírali existencialismus a absurdní drama a ty prvy mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodla zkusit je zakomponovat do takové kratičké povídky.

Čekání
Sytá a výrazná rudá barva neustále se deroucí před oči.
Hukot v hlavě. Ne, to není jen v hlavě, je to všude kolem.
Pokus o nadzvednutí očních víček. Tma. Počkat, támhle něco září! Oheň a před ním se míhající zvlněné postavy.
Ten ostrý zvuk bude nejspíš způsobený narážením kovu o kov. Ozývá se ze všech stran.
Pokus pohnout levou rukou, prsty nahmatají cosi vlhkého a měkkého. Hlína.
Pokus pohnout pravou rukou. Nic. Pravá ruka chybí.
Na plicích cosi tlačí, i při nepatrném pohybu je cítit, jak se to zavrtává hlouběji do útrob. Dech je mělký, to co vytéká z úst bude nejspíš krev.
Pomalý a velmi opatrný pokus nadzvednout se, jen na jedné ruce to jde velmi těžko, nohy nejsou cítit. Přesto se daří trochu rozšířit zorné pole.
Cosi se zaleskne v záři ohně. Snubní prsten! Stále ještě navlečený na posledním prstu, který zbyl. Majitel ruky v nedohlednu.
Od ohně se blíží dvě postavy. Každou chvíli se zastaví, vypadá to, jako se k něčemu shýbali.
Stále se blíží.
Už jsou slyšet i jejich hlasy.
Poslední pokus převalit se na bok.
,,Rychle! Támhle se něco pohlo!" A postavy už zabírají celé zorné pole!
,,Tomu už nepomůžeme, podívej se na něj, jak vypadá,v tomhle stavu už přece nemůže být naživu."
Proč je najednou tak těžké se pohnout?
,,Už nemá nohy, chybí mu i ruka, ztratil příliš mnoho krve. Pojďme najít někoho, kdo ještě má šanci. Tenhle už by vlastně měl být dávno mrtvý." A hlas stále slábne a mizí v dálce.
Zvuky pomalu utichají. Nepříjemné dunění je stále mírnější a snesitelnější. Tma se stává hlubší a hlubší.
Čekání je u konce.

Kritika na kolejích

1. listopadu 2008 v 16:25 | Ketmara |  Naše Fotky
Nedávno jsme s Ashirou fotily. Chcete se zasmát? Komentáře k té první fotce na fotoaparátu - http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=574301&gal=photo